2. 3. 2016

Mýty a pověry kolem aut

Řekli jsme to několikrát a řekneme to znovu – koupě vozu a jeho provozování je pro většinu smrtelníků velká zátěž jak z pohledu financí, ale i zodpovědnosti. S provozováním vozu je totiž spojená bezpečnost naše i našeho okolí a to je dohromady s finanční náročností pravděpodobně původem různých mýtů a pověr. Lidé prostě mají obavy nebo nejsou dostatečně informovaní a potom vznikají pověry, které mohou pobavit, ale i uškodit. Sepsali jsme proto pár nejčastějších „nepravd“ které slýcháme.

Mýty a pověry kolem aut

Řekli jsme to několikrát a řekneme to znovu – koupě vozu a jeho provozování je pro většinu smrtelníků velká zátěž jak z pohledu financí, ale i zodpovědnosti. S provozováním vozu je totiž spojená bezpečnost naše i našeho okolí a to je dohromady s finanční náročností pravděpodobně původem různých mýtů a pověr. Lidé prostě mají obavy nebo nejsou dostatečně informovaní a potom vznikají pověry, které mohou pobavit, ale i uškodit. Sepsali jsme proto pár nejčastějších „nepravd“ které slýcháme.

Počet ujetých kilometrů je nejdůležitější údaj

Také jste slyšeli někoho ve svém okolí říkat, že si radši připlatí X% z ceny vozu za nižší počet najetých kilometrů a pak ulovil nádherný kousek v bazaru? Ještě aby ne, takových je všude dost. Rozhodně netvrdíme, že na počtu ujetých kilometrů nezáleží, nebo hůř, že je v pořádku stáčení tachometrů. Špatný je ale ten přístup, že počet ujetých kilometrů je jediný důležitý údaj.

Jednak skoro nikdy nemáte jistotu, že počet ujetých kilometrů sedí s tachometrem, ale také srovnání identických vozů s rozdílnými tachometry může být překvapením. Představte si situaci, že máte na chlup stejné vozy, jediný rozdíl je v kilometrech. Jeden vůz má 50 000 km, druhý 150 000. Rozdíl kilometrů není malý, jak si tedy můžeme dovolit tvrdit, že vůz s vyšším nájezdem může být v lepší kondici? Třeba proto, že jezdil po dálnicích v celé Evropě a měl kvalitní servis. Pokud druhý vůz s pouhými 50 000 kilometry jezdil pouze krátké trasy a majitel se o něj nestaral, dáme ruku do ohně za „vylítanější“ vozidlo.

V inzerátech prodávají jen podvodníci

Byli jsme překvapeni, když jsme tohle slyšeli. Vždyť inzerce je nerozšířenějším způsobem prodeje vozu, ať už prodává soukromník nebo profesionál. Ale rozšířený je názor, že v inzerci najdete vozy jen od podvodníků.

Samozřejmě, i podvodníci inzerují, ale pokud jste jen trochu ostražití, nehrozí vám žádné riziko. A o jaké podvody se nejčastěji jedná? Dáme jeden příklad za všechny: hledáte svůj budoucí vůz, a naleznete krásný, vybavený kus za více než dobrou cenu. Popis je psaný špatnou češtinou, nejčastěji něco ve smyslu, že např. anglický majitel se přistěhoval do ČR a prodává vůz. Vůz je ale pořád v Anglii. Po vás tedy bude chtít zálohu x-tisíc pro přepravní společnost a pak se domluvíte na předání. Takové inzeráty často nemají ani telefony, komunikace probíhá pouze po emailech a samozřejmě zaplacená záloha už se vám nikdy nevrátí a komunikace utichá.

Stačí ale jen špetka ostražitosti a nemusíte se takových podvodníků bát.

Po pivu už nemůžu řídit

Na začátek tohoto bodu – jízdu pod vlivem rozhodně nepodporujeme! Jedná se o nebezpečné a nezodpovědné jednání, ale ti, kteří neholdují alkoholu tolik potom mají možná až zbytečný strach. U každého člověka je tomu sice jinak, ale pokud si dáte jedno pivo, můžete za hodinu až dvě znovu řídit. V každém případě ale doporučujeme si odzkoušet míru, která je pro vás bezpečná. Na trhu je spousta relativně spolehlivých alkotesterů, které vám dají klid v duši i když si za horkého letního večera dáte v hospůdce jedno pivko a po večeři pojedete domů.

A co dělat když jste něco málo vypili, objevila se nutnost někam jet a nemáte u sebe alkotester? Není nic jednoduššího, než vyjít na ulici a zastavit si první policejní hlídku, která pojede kolem. Pokud je požádáte o možnost „dýchnutí“, určitě vám vyhoví.

Olej v převodovce se nemusí měnit

Za tento mýtus jsou zodpovědné samotné automobilky. Co se týká manuálních převodovek, většina výrobců uvádí, že náplň je celoživotní, ale není tomu tak. I v případě manuální převodovky je třeba olej měnit. Proč? Protože i olej v převodovce prohází chemickými procesy a časem se znečišťuje kovovými částečkami uvolněnými při práci v převodech.

Jaký je tedy interval pro výměnu oleje v převodovce? Za nejdelší interval považujeme 250 000 km nebo 10 let. Ideální pro převodovku je ale tyto intervaly zkrátit o polovinu. Někdo může tvrdit, že bez výměny oleje v převodovce najezdil půl milionu kilometrů a to nevyvracíme. Je to možné, ale může se lišit podle modelu, stylu jízdy a mnoha dalších faktorů. Takže chcete-li zajistit vynikající funkci převodovky i v několika stech tisíc, měňte olej.

Samozřejmostí je potom výměna oleje v automatických převodovkách, ale také diferenciálech. Tyto intervaly se pohybují kolem 60 000 km (automatické převodovky) a 100 000km (diferenciály).

„Ty moderní auta nevydrží to co pořádný starý“

Do jisté míry je to pravda, ale my teď máme na mysli něco jiného než bytelně postavené diesely či velkoobjemové benzinové motory minulých dvou desetiletí atp. Mluvíme o názorech některých starších hospodských štamgastů, že „ty stodvacítky byly stejně nejlepší auta. Člověk si udělal všechno sám a vydrželo to víc než ty dnešní.“

Pravdou je, že jednoduchost těchto vozů (které byly ale už v době výroby zastaralé) dovolila majitelům řešit drobné opravy svépomocí. Ale když přijde řeč na spolehlivost a výdrž, jsou tyto argumenty převálcovány iluzemi. Nikdo soudný totiž nemůže tvrdit, že výše zmíněné vozy by byly schopny alespoň zlomku dnešních výkonů nebo výdrže. Půl milionu ujetých kilometrů není pro některé moderní motory žádný problém, ale pro tolik vychvalované české vozy té doby znamenalo již 100 000 km několik generálních oprav motoru.