26. 11. 2015

Miniseriál o nákupu ojetiny, díl 2. - vyhledávání vozu

V prvním díle našeho mini-seriálu o nákupu ojetiny jsme se věnovali zúžení výběru vozu a shromáždění dostatku informací aby vás později nic nepřekvapilo. V tomto díle se zaměříme na hledání konkrétního vozu, rizika a výhody nákupu v bazaru a u soukromé osoby, ale i prvnímu posouzení stavu vozu „od počítače“.

Miniseriál o nákupu ojetiny, díl 2. - vyhledávání vozu

V prvním díle našeho mini-seriálu o nákupu ojetiny jsme se věnovali zúžení výběru vozu a shromáždění dostatku informací aby vás později nic nepřekvapilo. V tomto díle se zaměříme na hledání konkrétního vozu, rizika a výhody nákupu v bazaru a u soukromé osoby, ale i prvnímu posouzení stavu vozu „od počítače“.

Ojetý vůz můžete pořídit dvěma způsoby: od profesionálního prodejce (bazary atp.), nebo od soukromé osoby. Nejčastější způsob prodeje pak probíhá přes inzertní weby, kam zamíří většina lidí. Už zde můžete celkem efektivně filtrovat zrno od plev.

V první řadě vám hodně napoví fotografie. Pokud je poctivě zdokumentovaný každý kousek vozu s detaily na poškození (škrábance, ťukance, opotřebovaný interier), už si domyslíte že k vám bude jeho prodejce upřímnější než ten, co přiloží fotku zepředu a z boku.

Dále věnujte velkou pozornost najetým kilometrům v souvislosti se stářím vozu. Samozřejmě se průměr bude lišit podle třídy – malé vozy mají často do 5 000 km/rok, neprodávanější auta nižší střední třídy mají ale nájezdy od 15 000 km/rok. Zapřemýšlejte nad využíváním vozu a jaký by z toho měl plynout kilometrový nájezd.

Průměrná desetiletá Octavie by se tedy měla pohybovat od 150 000 km do 300 000 km. Pokud bude mít méně a vy o ní v bazaru projevíte zájem, uslyšíte akorát pohádku „O dědečkovi co jezdil jenom na nákupy“. Ale i kdybyste těmto oblíbeným historkám věřili, neuvažujte o starším voze jehož průměr se pohybuje pod 5 000 km/rok. Každé auto potřebuje jezdit aby správně fungovalo. Krátké trasy jsou pro vůz tím nejhorším, proto je lepší sáhnout po voze který má „dlouhé“ (dálniční) kilometry s vyšším nájezdem, než po „oběti“ městského provozu.

Využívete informací u inzerátu. Pokud je dostupné VIN, můžete si ho zkontrolovat pomocí online VIN dekodérů, které vám něco málo o voze prozradí. Sice pouze základní info, ale uvidíte zda VIN odpovídá vozu na fotkách. Placenou formou prověření VIN je například kontrola historie společnosti Cebia. Za drobný poplatek můžete nechat prověřit historii vozu. 

Napovědět může i popis. Pokud víte, že nechcete pro auto do bazaru nebo dovozci, sledujte nápovědy. Pokud vidíte, že je čerstvě udělaná technická, země původu jiná než ČR a ještě k tomu na fotografiích uvidíte klíče spojené páskou s visačkou, můžete si být jistí že se jedná o profesionálního obchodníka. Bohužel na největších inzertních webech se to i v sekcích soukromých inzerátů hemží bazary a dovozci - více než polovina "soukromníků" jsou ve skutečnosti bazaristé. Proti tomuto trendu se snažíme v naší inzerci bojovat a přístup bazaristům komplikujeme jak jen to je možné.

Připravte se také na to, co si na vás prodejce může přichystat. V případě, že se jedná o soukromníka, můžete očekávat kromě stočených kilometrů (o kterých ale třeba sám nemusí vědět) případné opravy po lehké havárii – vyměněný blatník, lehké přestřiky, atp. Pro soukromníka také není problém zfalšovat servisní knížku. V bazarech jsou to ale jiné kalibry. K výše zmíněnému si můžete připočíst už i život ohrožující praktiky, jako prodej vozu po těžké havárii – pokud už jednou někdo vůz převrátil na střechu, pevnost karoserie je trvale narušena. Objevují se i případy vozu svařeného z více kusů. Takové auto se při další nehodě bez nadsázky rozsype na kusy. Takže podle toho na vozy koukejte už na fotkách - sedí všechny díly karoserie jak mají?

Netvrdíme, že to dělají všechny bazary, ale soukromý prodejce nemá potřebné know-how, prostředky a ani motivaci. Jedinci (zvlášť takovému, který s tím nemá zkušenosti) se nevyplatí těžce havarovaný vůz opravovat a pak ještě prodávat.

Na druhou stranu má koupě vozu v bazaru jistou výhodu a to ve vyšším krytí závad. V případě koupě z bazaru i soukromníka prodejce zodpovídá za stav vozu v době prodeje, tzn. že nemá skryté vady. Rozdíl ale je v době ručení a to je 6 měsíců v případě soukromého prodejce, 2 roky pro bazar. Pokud ale v bazaru dostane protokol s vypsaným stavem vozu, pečlivě si ho projděte. Stává se i to, že perfektně zdravému autu je najednou všechno – podle kontroly to je nepoužitelný vrak. V případě poruchy, i když to bude taková, která prokazatelně existovala již v době prodeje a prodejce Vám o ní neřekl (což se také těžko dokazuje) se ničeho nedomůžete.

Také než vyrazíte za vozem kontaktujte jeho prodejce – v případě bazaru nejen, že auto může být rychle prodané a při dané rychlosti nestíhají odstraňovat inzeráty, často ale může jít i o volavku. Vyhlédnete si krásný vůz za dobrou cenu a když vyrazíte do bazaru už tam není. Uslyšíte historku o tom, že zrovna včera se prodalo, ale když už tam jste, prodejce vám nabídne jiný vůz.

Takže než pojedete, auto si prohlédněte, připravte se na to, co můžete od prodejce čekat ať nejste zaskočeni. Příště už se dostaneme k samotnému autu a poradíme kde, jak a na co koukat aby vám o sobě vůz prozradil co nejvíce informací.